Ještě nyní z (naštěstí již menšinové) části odborné veřejnosti zaznívá názor, že oběhové hospodářství je pouze zdokonalení dnešního českého přístupu, kdy se na evropské poměry neobvykle velké množství odpadů dostává na skládky, a aby se neřeklo, tak jsou často u těchto skládek jednoduchá zařízení na třídění či úpravu některých druhů odpadů.
Ve skutečnosti oběhové hospodářství znamená fundamentální změnu systému, nikoli výše popsaný velmi skromný „upgrade“ skládkování. Postupně se vytvářejí úplně nové business modely a ti, kdo to pochopí včas, přečkají tuto změnu k dobru svému (svého podnikání, a občané rodinných financí) i celku (míněno obcí a měst i celé České republiky).
Parlament České republiky bude od podzimu příštího roku projednávat „oběhové“ unijní předpisy, ve kterých jsou stanoveny termínované a kvantifikované cíle. Ještě před tím čeká všechny tři navrhované nové právní úpravy na přelomu roku jednak připomínkové řízení (odhad MŽP je, že tak, jako v minulém volebním období i nyní se „sejdou“ tisíce připomínek), a poté projednání v Legislativní radě vlády České republiky.
Stále je zde riziko, že česká kreativita (otevřeně řečeno snaha významných podnikatelských subjektů si skládkovací „hody“ v České republice o trochu prodloužit) může znamenat, že bude snaha především při projednání třech předkládaných zákonů v Parlamentu navrhovat různé úlevy, posuny v čase, a že dojde k rozmělnění plánovaných ucelených, spolu souvisejících změn do změti dílčích úprav, které však budou mít s principy a hlavně s pozitivními efekty oběhového hospodářství pramálo společného.
Základním principem oběhového hospodářství je důsledné zahrnování externalit do rozhodování, o holistický přístup. Pokud by se takto rozhodovalo i dříve, nebylo by možné, aby docházelo ročně ke zhruba 600 evidovaných požárů na provozovaných skládkách odpadů v ČR. Jen si představme, jaké všechny látky při požáru skládky unikají do ovzduší či do vody…
A zde je jeden z „úhelných kamenů“ velkých změn v oblasti nakládání s odpady – termín roku 2024, kdy již nebude povoleno dále využitelný odpad ukládat na skládky.
Nepodléhejme iluzi, že v daleké budoucnosti bude „terno“ stávající skládky rozebírat a snažit se jejich obsah materiálové využívat. Po proběhlých fyzikálních a chemických procesech půjde o využití složitých, drahých technologií s nejistým výsledkem.
Skládkování je naplněním všech tří „hříchů“ při nakládání s odpady: jednak odsouváme řešení problému v čase (mimochodem deficit na rekultivačním fondu stávajících provozovaných skládek je cca 15 miliard Kč), přesouváme řešení problematiky odpadů do jiných složek životního prostředí či dokonce řešení problémů odsunujeme do jiných geografických oblastí. Proto si přejme v zájmu České republiky i samotného oboru nakládání s odpady, aby se naše zem co nejdříve přiřadila k našim sousedům, kteří již razantně zavádějí principy oběhového hospodářství a omezují skládkování.
RNDr. Miloš Kužvart
Česká asociace oběhového hospodářství, z. s.
Výkonný ředitel
