V poslední době se napříč Evropou začalo hovořit o oběhovém hospodářství. Je třeba se ve firmách nově navrhované legislativy obávat? Nebo ji naopak vnímat jako příležitost? Pokud ano, je to příležitost pro výrobce, nebo naopak pro odpadové společnosti?
Pro lepší představu se můžeme podívat do zemí na západ od nás, které jsou z hlediska využití materiálů, recyklace a odpadového hospodářství na lepší úrovni než Česká republika. Tuto skutečnost dokládá srovnání jednotlivých zemí EU ve statistice Eurostatu, kde se na čelních pozicích pravidelně umísťují země jako Holandsko, Německo či Rakousko. V čem spočívá jejich úspěch? „Primárně jsou to země s vyššími poplatky za skládkování. Ty nemají sloužit pouze pro účely dalšího zdanění, ale naopak k motivaci pro vyšší míru třídění a důslednější recyklaci. Odpady si totiž vždy najdou nejlevnější cestu k odstranění, a pokud jsou skládky levné, cenné suroviny končí právě tam,“ vysvětluje Milan Chromík, předseda ČAObH. Bohužel to platí i pro materiály, které jsou využitelné či recyklovatelné. Recyklace je totiž dražší než pouhé pohození výrobku s ukončenou životností na skládku. U nás tak pečlivě vytříděné materiály z barevných kontejnerů ve velké míře končí zpět na skládkách. U papíru je to kolem 20 %, u dokonce plastů varovných 50-70 %! Aby tedy státy zabránily zbytečnému plýtvání surovinami, jako nejúčinnější se ukázalo právě navýšení poplatku za skládkování. Skládky tak jsou nuceny konkurovat dalším, environmentálně přijatelnějším technologiím (např. recyklačním technologiím na plasty).
Cílem oběhového hospodářství však není pouhé zvýšení poplatku za skládkování. Tím je naopak vyšší efektivita ve využívání zdrojů v rámci celého hodnotového řetězce – počínaje ekodesignem (složení výrobků), přes výrobu samotnou až po nakládání s výrobkem po skončení jeho životnosti. Pokud se zvýší míra opětovného využití zdrojů, sníží se zároveň množství produkovaných odpadů a tím pádem i negativních externalit v oblasti životního prostředí. Jaký však bude dopad na firmy? Klíč je v lepším třídění a dalším využití materiálů, čímž dojde ke snížení množství odpadů odstraňovaných na skládkách. Velcí provozovatelé skládek však mnohdy třídí nesprávně či vůbec. Chtějí totiž maximalizovat množství odpadu směřujícího právě na jejich zařízení. Pokud se ale s materiály z výroby nakládá správně – zvýší se míra třídění a recyklace – na skládky bude směřovat méně zbytkových odpadů. Pro firmy to může znamenat úspory v řádu statisíců až milionů korun ročně. O pozitivním přínosu pro životní prostředí ani nemluvě.
