Převzato z 10/2026 Časopis odpady
Pohled na českou odpadovou legislativu posledních let ve mně často vyvolává smíšené pocity. Na jedné straně všichni rozumí smyslu odklonu od skládkování – ukládání potenciálního zdroje surovin a využitelné energie do země je přežitek a plýtvání.
Na straně druhé však víme, že v České republice až příliš často docházelo fenoménu zvanému goldplating. Tedy snaze být „papěžštější než papež“ a přísnější či důkladnější způsobem implementovat evropské směrnice, než vyžaduje sám Brusel.
Právě rok 2030 a s ním spojený tzv. zákaz skládkování využitelného odpadu se stal synonymem této české snaživosti, protože Brusel požaduje až rok 2035. Můžeme vést dlouhé akademické i politické debaty o tom, zda bylo nutné látku nastavit zrovna takto a zda náš legislativní rámec je předvídatelný (spíše ano, řekl bych) a zda zbytečně nezatěžuje obce a průmysl požadavky nad rámec EU.
Ono spíše jde o to, co dekády v České republice všemocná skládkovací lobby se dokázala prosadit. Do třídící a hlavně recyklační infrastruktury se prakticky neinvestovalo, ZEVO- zařízení pro energetické využití odpadů – byla považována dlouhá léta za strašáka MŽP, ovládaného v té době „poradci“ z Hnutí DUHA za škodlivá, a kvůli tomu všemu jsme byli rájem skládkářů.
Možná ještě na okraj tak jako tak vznikajících debat, zda jsou či nikoli, o čem jsou ta dvě rozdílná data: EU si stanovila pro rok 2035 z komunálního odpadu skládkovat maximálně 10 %. A ČR pro rok 2030 si stanovila zákaz skládkování recyklovatelných a energeticky využitelných odpadů. Každý příčetný odborník oblasti nakládání s odpady, který svoji rodnou zemi nepovažuje za popelnici pro bohatší zahraničí, chápe, že tato dvě data na sebe logicky navazují.
Pravdou však zůstává, že čas neúprosně běží a že se tato debata vede již velmi, velmi dlouho. Odpadové hospodářství dnes nepotřebuje další teoretické spory, ale konkrétní, technologicky a ekonomicky funkční řešení, která nás na oba tyto přelomové roky připraví včas.
A že to jde a nemusí to být hned stavba ZEVO, ukazují proaktivní firmy jako třeba Recovera ze skupiny Veolia. Místo pasivního vyčkávání přichází s konkrétním technologickým řešením pro nakládání s komunálním odpadem. Jejich projekt energetického využití nerecyklovatelných odpadů v provozovně má termínové přímo navázat na ukončení skládkování využitelného odpadu a technologicky nahradit koncové zařízení pro obce a města, která na Přerovsku dosud skládkují. Nová linka, umístěná přímo v teplárně, bude směsný komunální odpad, z něhož nejprve vytřídí recyklovatelné složky, přepracovávat na palivo pro výrobu tepla. A projekt nedávno získal stavební povolení. Co je v konceptu Waste to Energy klíčem k úspěchu u občanů? Již od prvních kontaktů s obyvateli v okolí projektovaných koncových zařízení (hlavně změněny ZEVO) doložit, jak investor zvládne důležitý úkol: plánování nejnižších nákladů pro konečného spotřebitele tepla nebo elektřiny (hlavně domácnosti, jde o pokračování v poskytování služeb Centrálního zásobování teplem).
A druhou podmínkou úspěšnosti projektu je slib investora, že se nebudou do místního ZEVO dovážet odpady z jiných krajů, doložený smlouvami o smlouvách budoucích a přípravou provozního řádu. Prostě co je psáno, to je dáno. Zároveň propojení místního ZEVO s lokálními zdroji spalitelných odpadů pro okolní obce bude zárukou, že se jich nebude již brzy týkat ono nerudovské: Kam s ním (míněno s komunálním odpadem)…
Goldplating nám sice mohl přístupovou cestu zkomplikovat, ale projekty typu cirkulárního využití odpadů dokáží, že česká odpadářská praxe umí využít a nabídnout městům a obcím funkční alternativu. Bude-li takových připravených projektů i v závěru letošního roku přibývat, nemusíme se ani roku 2030, ani roku 2035 obávat.
RNDr. MILOŠ KUŽVART
Česká asociace oběhového hospodářství
