„Dnes na konferenci Odpady a obce 2023 Hradec Králové v panelu „Dopady návrhu obalového nařízení (PPWR) na obalový a odpadový průmysl ČR“ výkonný ředitel České asociace oběhového hospodářství Miloš Kužvart ve svých vyjádřeních zdůraznil, že velké asociace, Svaz měst a obcí i další subjekty nepodporují PPWR z celé řady důvodů. Jde totiž o nehotový dokument, odkazující v řadě klíčových věcí na někdy v budoucnu vydávané tzv. delegované akty, stanovující klíčové prvky celého systému, procenta, význam termínů, povinnosti jednotlivců, obcí a podniků a podobně.
Z pohledu Miloše Kužvarta jde o porušení nepsané zásady, že právní úprava se přijímá pro oblasti, které z odborného, věcného pohledu jsou vydiskutované zainteresovanou veřejností, nikoli naplnění stále ambicióznějších cílů vysoké eurounijní byrokracie.
Právě tato zmíněná právní nejistota prakticky vylučuje zájem investorů vybavit Českou republiku tak nutnými zařízeními k třídění a recyklaci odpadů, což je zásadní předpoklad transformace České republiky v oblasti nakládání s odpady na cirkulární ekonomiku.
Jasná retroaktivita práva (vůči např. již přijatým právním úpravám cirkulární ekonomiky či jednorázových plastů – tzv. SUP) znamená, že unijní orgány se mohou vystavit řadě arbitrážních sporů (zmarněné investice soukromých či municipálních subjektů) napříč členskými zeměmi EU.
To, co Miloš Kužvart také zdůraznil bylo odmítnutí určité míry hysterie – vzpomeňme si na dobu před několik málo lety, kdy slovo plast bylo částí veřejnosti vnímáno jako sprosté slovo. A stačilo několik málo let a máme způsoby, jak heterogenní, znečištěné plasty pomocí chemické recyklace využívat materiálově či energeticky.
Na závěr panelu se Miloš Kužvart měl možnost, jako ostatní panelisté vyjádřit k průběhu celého panelu. Zmínil, že před 30 lety se trvale udržitelný rozvoj opíral o tři pilíře – environmentální, ekonomický a sociální. Po několik dekádách nám z této trojice zbyl pouze pilíř enviromentální, regulace významným způsobem se dotýkající jak ekonomiky, tak i sociálních záležitostí toto neberou v potaz.“
Shrnující příspěvek z letošního ročníku konference Odpady a obce 2023, pořádaná Autorizovanou obalovou společností EKO-KOM:
Tradiční konference Odpady a obce, pořádaná Autorizovanou obalovou společností EKO-KOM, oslavila letos již 24. výročí. A jak už se stalo zvykem, proběhla v královéhradeckém kongresovém centru Aldis ve dnech 21. a 22. června. Po oba konferenční dny nabídla řadu zajímavých přednášek, diskusí, ale také byla dobrou příležitostí pro setkání odborníků z odpadového hospodářství se zástupci obcí a měst a odborné veřejnosti. Hlavními témata patřily potenciální dopady návrhu evropského nařízení o obalech a obalových odpadech, inovativní způsoby dosažení legislativních požadavků v odpadovém hospodářství, udržitelný rozvoj obecních rozpočtů na odpadové hospodářství, multikomoditní sběry či partnerství obcí a průmyslu v rámci sběru odpadů.
Zahájení konference se opět ujal generální ředitel společnosti EKO‑KOM Zbyněk Kozel. Přivítal
rekordní počet účastníků, kterých se na konferenci sešlo k 600. Na úvod konstatoval pozitivní skutečnost, že Česká republika byla zahrnuta mezi devět zemí EU, které dle Evropské komise mají šanci splnit cíle uložené balíčky cirkulární ekonomiky. Pak už se věnoval hlavně problematickým částem návrhu Nařízení Evropského parlamentu a Rady o obalech a obalových odpadech. Snažil se objasnit momentálně složitě definovatelné pojmy, mezi něž patří i recyklovatelnost, protože od roku 2030 bude možné prodávat pouze recyklovatelné obaly, respektive takové, které budou recyklovatelné v dostatečném rozsahu a budou muset být ekomodulovány a ekodesignovány. Pravidla ale určí Evropská komise až delegovaným aktem, což může být i za pět let. „A předpokládá, že do roku 2030 všichni předesignují obaly. Pokud jde o ekomodulaci, tak komise určí závazné parametry ekomodulace podle skupin recyklovatelnosti delegovaným aktem. Taky se neví přesně kdy. To nařízení vstoupí v platnost nejdříve v roce 2024 a ta příprava delegovaných aktů podle zkušenosti trvá minimálně dva až tři roky, ale taky někdy pět. Takže na změnu technologií nebo na instalaci nového typu třídění, recyklace budou zbývat 2 roky do roku 2030,“ upozornil na tuto skutečnost Zbyněk Kozel.
Dále představil několik dalších zásadních bodů z nového nařízení. Zmínil například povinnost recyklovatelného obsahu v obalech, což by mohlo být dobrou zprávou pro rozvíjející se chemickou recyklaci. U ní dle Kozla ale zatím chybí rámcová regulace a prozatím není ani dostatečně vyzkoušena a ověřena. Vypíchl i nová opatření ohledně povinnosti používání biodegradabilních obalů. To může být dobrou zprávou pro kompostárny a sběr bioodpadu.
Dalším důležitým aspektem nových nařízení je minimalizace objemu a váhy obalů. Snížení objemu obalů může znamenat méně odpadu a nižší náklady na jeho likvidaci.
Mezi důležité body zařadil i opakované použití obalů. Především specifické nařízení pro všechny přepravní obaly používané v rámci jedné skupiny podniků nebo v rámci vnitrostátní přepravy mezi podniky, které musí být opakovaně používány.
Důležitý je i zákaz některých obalů. Především plastových obalů sdružujících více výrobků v obchodech, jednocestné obaly na ovoce a zeleninu v menším množství než 1,5 kg či jednocestné obaly v restauracích.
Konec svého vystoupení Zbyněk Kozel věnoval i v ČR připravovanému sytému zálohování PET lahví a nápojových plechovek. To je nejpozději v roce 2029 povinné pro všechny země EU. Výjimka by ovšem platila pro státy, které prokáží, že dosáhly 90% sběru PET lahví a nápojových plechovek v rámci jiného zpětného sběru. V souvislosti s tím upozornil, že komise doplnila novou povinnost: „Do roku 2030 musí každý výrobce nápojů současně zajistit, aby 10 % distribuovaných nápojů bylo v opakovaně použitelných obalech. A do budoucna to má být 25 %. Tak prostě proč neudělat obojí, že? Takže okamžitě investujte do zálohování a výkupu jednocestných obalů a až to budete mít hotové, tak místo nich začněte používat ty opakovaně použitelné skleněné.“
Na úvodní řeč Zbyňka Kozla navázal první blok přednášek na téma Potenciální dopady návrhu evropského nařízení o obalech a obalových odpadech na segment odpadového hospodářství.
Ačkoli se tento návrh bude dotýkat zejména výrobců obalů a baleného zboží, v řadě bodů dopadnou nové povinnosti také na odpadový sektor. Proto na úvod tohoto bloku vystoupil Petr Havelka z České asociace odpadového hospodářství.
V úvodu řekl, že obce i odpadářský sektor dostaly poměrně jasné zadání již před 4 lety cirkulárním balíčkem CEP. Ze kterého pro členské státy vyplývala povinnost do roku 2035 recyklovat minimálně 65 % veškerého komunálního odpadu a do roku 2035 skládkovat maximálně 10 % komunálního odpadu. Kvitoval, že poprvé po 30 letech dostaly obce jasně definované měřitelné cíle separace, což je správné, protože to motivuje nejen obce, aby rok od roku navyšovaly výkony systému.
Zdůraznil, že Asociace odpadového hospodářství cíle evropského balíčku oběhového hospodářství z roku 2018 a 2019 aktivně podporovala a nadále podporuje. Asociace je vnímá jako klíčové k prosazení politik efektivního nakládání s odpady, jako se zdroji surovin pro další výrobu. U vytříděných nerecyklovatelných odpadů, pak pro energetické využití. Na konci roku 2021 investoři dostali ucelenou legislativní informaci a právní rámec, jakým směrem jít, v jakých mantinelech a jak naplánovat investiční strategie. Investovalo se do dotřídění či recyklace a využití vytříděných odpadů.
Zmínil, že dobrou zprávou je i obsah Hodnotící zprávy Evropské komise, která potvrdila, že ČR se vydala správnou cestou a stávající systém separace funguje v rámci evropského měřítka velmi dobře.
Následně ale podle Petra Havelky nastal zásadní problém pro investory, kteří chtějí pomoct s plněním těch cílů. „Staly se dvě podstatné věci, které nám přinesly pocit zásadní nejistoty. Iniciativa Zálohujme v prosinci 2021, vlastně nějakých 12 měsíců poté, co se o agendě otázky povinného zálohování hlasovalo v Poslanecké sněmovně a povinné zálohování bylo hlasováním poslanců odmítnuto, tak mediálně vystoupila s tím, že chce znovu povinné zálohování. Ta druhá věc je návrh evropského nařízení o obalech a obalových odpadech.“ Petr Havelka to přirovnal k zásadní změně pravidel hry v průběhu fotbalového zápasu a dodal, že „to se nedělá, dělat se to nesmí, a pokud se to dělá, tak to zásadně zneefektivňuje celý ten systém a možnost, aby dával nějaké výsledky.“
Dle Havelky nepomáhá ani skutečnost, že některé cíle jsou stanoveny arbitrárně a nejsou podložené potřebnými daty. Například retroaktivní úprava cíle pro sběr PET lahví, kdy nově musí být 90% sběr dosažen již v roce 2026. Původní termín byl stanoven na rok 2029.
Havelka zmínil, že řada evropských států deklaruje nesouhlas a požaduje zásadní změny v návrhu vyhotoveného Evropskou komisí. Navíc český odpadový sektor i obce mají strategii k naplnění cílů v podobě směrnic z let 2018 a 2019, která byla vyhotovena ve spolupráci Svazu měst a obcí ČR,
Spolku veřejně prospěšných služeb, České asociace odpadového hospodářství,
Sdružením komunálních služeb a Českou asociací oběhového hospodářství (ČAObH).
Na závěr zdůraznil, že ke splnění 22 cílů odpadového hospodářství je třeba další rozvoj stávajícího systému separace a jeho intenzifikace. Dále doplnění kapacit na využití vytříděných recyklovatelných i nerecyklovatelných odpadů. K tomu je třeba funkční, stabilní a předvídatelné právní prostředí pro investory a provozovatele.
Po Petru Havelkovi zakončil dopolední přednáškový blok David Surý z Ministerstva životního prostředí, který se věnoval rámcové pozici ČR k Návrhu nařízení o obalech a obalových odpadech. V úvodu upozornil, že je ve shodě s profesními svazy a že principy, které zmínily v předchozích prezentacích Zbyněk Kozel a Petr Havelka, jsou v českém usnesení řešeny razantně.
Dále pak vysvětlil, proč komise změnila směrnici na nařízení. Konstatoval, že právě obaly představují zásadní problém z hlediska životního prostředí. Na jejich výrobu se spotřebuje jedno z největších množství původních materiálů. „V EU je na původní materiál určeno 40 % z celkové spotřeby plastů a 50 % z celkové spotřeby papíru. Obaly obecně tvoří 36 % tuhého komunálního odpadu,“ řekl David Surý.
Mezi klíčovými aspekty nařízení uvedl nové definice a změnu stávajících definic (obal), recyklovatelnost obalů, recyklovaný obsah, zákaz uvádění některých obalů na trh, kompostovatelnost obalů (vybraných druhů), předcházení vzniku obalů, opatření proti nadměrným obalům, minimalizace volného objemu obalů či standardizaci přepravních obalů.
Detailněji se pak zabýval otázkou definice recyklovatelnosti. Ta je rozškálována do pěti kategorií od skupiny A (recyklovatelnost 95% a vyšší) po skupinu E (recyklovatelnost nižší než 70 %). Pokud je recyklovatelných alespoň 70 % obalu, tak není zakázaný, pokud méně, tak ano. Ale pořád nevíme, co přesně znamená recyklovatelný.
Nařízení v rámci EPR systému řeší poplatky, které by měly být především určeny ekomodulací. „My jsme jeden z 6 států, kde ekomodulace nějak funguje. Funguje tak, že mám nějaký výrobek, respektive nějaký obal, nějaký materiál, který jsem schopný uplatnit na trhu, a proti tomu mám nějaké náklady. A pokud se to odečte od sebe, tak je to vlastně nominální hodnota té ekomodulace,“ vysvětlil princip ekomodulace David Surý.
Dále pak David Surý objasnil jaký je stav projednávání nařízení na půdě EU? Návrh byl již představen členským zemím ze strany EK. Během současného předsednictví Švédska bylo zahájeno projednávání návrhu. Nyní probíhají velmi intenzivní diskuse na úrovni pracovní skupiny a je připravován revidovaný text. Proběhla i politická diskuse ministrů ŽP a během předsednictví Španělska bude projednávání návrhu pokračovat. V ČR se nařízení nachází v příslušných výborech poslanecké sněmovny a senátu.
Úvodní blok zakončila panelová diskuze, ve které dopady návrhu obalového nařízení na obalový a odpadový průmysl ČR řešili David Surý z Ministerstva životního prostředí, Jana Blecherová z Nestlé Česko, Jan Mraček z Hospodářské komory, Pavel Drahovzal ze Svazu měst a obcí ČR, Miloš Kužvart z České asociace oběhového hospodářství a Petr Havelka z České asociace odpadového hospodářství.
Jako první dostal slovo Miloš Kužvart z České asociace oběhového hospodářství. „Uvědomme si, že ke změnám v té praktické legislativě by mělo docházet jen tehdy, když jsou ty věci prodiskutovány, jasné, jednoznačné a věcně nezpochybnitelné. Dávat ty naprosto kritické momenty na budoucí delegované akty s tou podobnou, stejnou závazností je nesolidní. Je to špatné vůči podnikatelskému prostředí.“ Velmi podobně vnímá situaci i Pavel Drahovzal ze Svazu měst a obcí ČR. „Ponechte nám trochu toho času, ale i toho prostoru na přípravu a organizaci těch organizačních, ekonomických a logistických záležitostí, abychom mohli prokázat, že ten systém tak, jak tady v ČR funguje, je funkční,“ vyzval ČR i představitele EU s tím, že v opačném případě může dojít ke zmaření některých investic nejen v oblasti soukromého sektoru, ale i v oblasti veřejných financí. A varoval před ztrátou důvěry obyvatel. Jan Mraček z Hospodářské komory zmínil, že návrh kritizují zejména kvůli tomu, že nedává stabilitu. „V podstatě v takovém prostředí se nedá podnikat. A vás to zajímá i jako zástupce měst a obcí, protože v odpadovém hospodářství často jste akcionáři nebo spoluúčastníci s majetkovými podíly v těch odpadových společnostech nebo v tom, co provozujete v rámci města, a sami víte, že potřebujete stabilitu prostředí. Že nemůžete každé 4 roky kompletně předělávat systémy v městech a obcích. To zkrátka nejde.“ Jana Blecherová z Nestlé řekla, že jako potravinářská firma vítají jakoukoliv legislativu, která pomáhá eliminovat množství obalového odpadu. Upozornila, že v nařízení jsou sice části, které jdou proti sobě, které nesměřují přímo k ochraně životního prostředí, ale celkově jde návrh nařízení dobrou cestou.
Odpolední část prvního dne konference byla věnována velmi zajímavému tématu, a sice inovativním způsobům pro dosažení legislativních požadavků v odpadovém hospodářství. Návrh Nařízení o obalech a obalových odpadech totiž počítá s masivním využíváním recyklátu v obalech. Například chemická recyklace může s plněním této povinnosti významně pomoci. Ovšem, pokud se zvládne začlenit do stávajícího fungování odpadového hospodářství.
Jako první vystoupila Iva Werbynská z Obalového institutu SYBA. Úvodem krátce institut představila a seznámila posluchače s jeho základní vizí: „Balení je pro dnešní svět naprosto zásadní. Musíme však usilovat o jeho udržitelnost – ekonomickou i ekologickou.“
Poukázala na mnohé funkce obalů, a za kritickou a nejdůležitější označila ochranu zabaleného produktu. Následně udržitelnost v obalech shrnula do jedné věty: „Tak málo, jak je to jen možné, tak moc, jak je to nutné.“
Věnovala se také obalové legislativě v Evropě a zdůraznila zásadní odlišnosti ve značení obalů oproti našim zvyklostem. Složitost značení a velkou náročnost na místo vidí, pokud balený výrobek vyvážíme do více zemí, které mají různé požadavky na značení obalů.
Hlavní bodem prezentace bylo využití recyklátů při výrobě obalů. Povinnost recyklovaného obsahu v obalech se vztahuje na všechny obaly, včetně potravinářských. Povinnost je upravena delegovaným aktem, což bohužel přispívá k destabilizaci v podnikatelském prostředí a odrazuje investory od investic do odvětví. Zmínila i problematiku samotného stanovení, co obalem je a naopak není. Jako příklad posloužil čajový sáček, který za obal považován není. A naopak ramínko na oblečení, pokud je jeho součástí, obalem je.
Svoji přednáškou, o chemické recyklaci jako nezbytného nástroje pro splnění ambiciózních recyklačních cílů, navázal Robert Suchopa ze společnosti ORLEN Unipetrol RPA. Poznamenal, že pokročilé recyklace, mezi něž patří i chemická, a mechanická recyklace nejsou a priori konkurenčními technologiemi. Vysvětlil rozdíl mezi pokročilou a mechanickou recyklací. Pokročilé recyklace využívají chemické procesy ke změně molekulární struktury. Oproti tomu mechanická zachovává molekulární struktury.
Vznikající odvětví chemické recyklace ovšem dle Suchopy do určité míry předbíhá platnou legislativu, což vytváří nejistotu pro byznys. Klíčové otevřené legislativní otázky souvisejí především s výpočetními metodami, které mohou ekonomiku budoucích projektů v oblasti chemické recyklace zásadně ovlivnit. Vysvětlil, že pravidla pro alokaci zásadně ovlivní dostupnost a cenu chemických recyklátů.
Závěrem připomněl, že cílem chemické recyklace je přispět k rozvoji nového odvětví a zajistit tvorbu dodatečné hodnoty v rámci hodnotového řetězce: „Pomocí chemické recyklace je možné zpracovávat čím dál různorodější směsi plastů. Z pohledu chemie vlastně neexistuje nerecyklovatelný materiál. Vše je to pouze otázka peněz. Takže materiály, které jsou dnes označovány za nerecyklovatelné vlastně recyklovat lze. Jenom cesta k ní je složitá a vyžaduje soubor technologií, které nyní nejsou dostupné.“
S prvními zkušenosti se strojovým dotřiďováním plastů se podělila Iveta Jurenová ze společnosti SAKO Brno. Nová linka nabízí především mnohem lepší podmínky pro pracovníky, flexibilitu linky, kdy lze měnit priority dotřídění dle aktuální poptávky po surovinách, a umožňuje také ekonomické posouzení ručního versus strojového dotřídění. „Na nové lince třídíme od letošního ledna. Množství zpracovaného materiálu je několikanásobně vyšší a množství vytříděných surovin je pětkrát vyšší oproti původní lince,“ řekla Iveta Jurenová a dodala, že nová linka také významně přispívá ke splnění cílů odpadového hospodářství. Zvládne dotřídit 4,5 tuny plastů denně, při roční kapacitě až 20 000 tun, pracuje na ní 22 pracovníků na směnu. Linka produkuje dotříděné PET láhve (čiré, zelené, modré, mix), PP, HDPE, folie mix, folie čiré, polystyren, kovy a nápojové kartony, vše při velmi vysoké čistotě materiálu. Kvalita výstupních materiálů je pravidelně kontrolována vzorkováním materiálových toků a energetická spotřeba na vytříděný plastový materiál vychází o 21 % nižší.
Petr Bielan z OZO Ostrava se věnoval problematice dotřiďování směsného komunálního odpadu. Konstatoval, že pokud není vůle pro stavbu ZEVO, cestou je energetické využívání TAP z upravených směsných komunálních odpadů. Proto OZO Ostrava v roce 2017 spustila projekt na dotřiďování SKO pro přípravu TAP. „Abychom mohli vyrábět palivo, museli jsme mít jasné zadání, jak má vypadat jeho kvalita. O toto jsme naši technologii doplnili. My jsme službou pro občany města a máme určitý svozový systém. Takže pro občany linka není až tak důležitá, oni musí odpad vytřídit nejkratší cestou. Koupí-li si zákazník zboží, obec vezme odpad a roztřídí ho. Nedává smysl, aby cestoval po Evropě. Linka musí být variabilní. Projekt má sloužit i pro odpady, které přidáváme do paliva.“
I první odpolední část zakončila panelová diskuse, která dále řešila otázky z předešlých prezentací a zodpovězeny byly i dotazy od účastníků konference. Diskutovali Iva Werbynská za Obalový institut SYBA, Robert Suchopa za ORLEN Unipetrol RPA, Iveta Jurenová ze SAKO Brno, Petr Bielan z OZO Ostrava a Zbyněk Kozel z autorizované obalové společnosti EKO-KOM.
Další odpolední blok byl věnován Příležitostem a úskalím nakládání s odpadním dřevem v obcích. Odpadní dřevo totiž není nutné pouze spalovat. Jeho tříděný sběr i recyklace je v ČR zaběhlá praxe, o které se však doposud příliš nemluvilo.
Tematické diskuse se účastnili Milan Doubravský z Technických služeb Zábřeh, Anna Kvanďúchová z KTS EKOLOGIE a Martin Dvořáček z KRONOSPAN ČR, který aktivity společnosti a proces výroby desek z dřevního recyklátu shrnul v krátké prezentaci. Jak uvedla Anna Kvanďuchová z KTS EKOLOGIE, obce mohou uvažovat o zavedení možnosti třídění dřeva na sběrném dvoře ve chvíli, kdy občané umí třídit současné komodity. Praxe se liší podle Milan Doubravského z Technických služeb Zábřeh obec od obce. Zatímco některé si dřevní odpad třídí samy, jiné to neřeší a nechávají třídění na techničkách. Martin Dvořáček z KRONOSPANu zmínil, že z odpadního dřeva vyrábí dřevotřískové desky, laminované desky, pracovní desky k výrobě kuchyní a v Jihlavě mají i výrobu OSB desek.
Závěrečný blok prvního dne se zabýval Minulostí a budoucností kovů v obalových odpadech. Kovové obaly jsou totiž na vzestupu a zároveň rapidně narůstá počet nádob na jejich třídění. Jsou jejich sběry a recyklace ovšem opravdu tak jednoduché, jak se na první pohled zdá?
Radek Mádr ze společnosti Ball Beverage Packaging Czech Republic ukázal, jak kovové obaly přispívají k udržitelné budoucnosti. Úvodem představil společnost Ball, která má tradici již od roku 1880 a patří mezi největší výrobce hliníkových obalů na světě, když ročně vyprodukuje až 100 miliard nápojových plechovek.
Výhody hliníkových obalů shrnul takto: recyklovatelné jsou bez ztráty kvality, lze je recyklovat prakticky do nekonečna a jsou nejvíce recyklovatelným nápojovým obalem v Evropě.
Z jednoho kilogramu hliníku je možné vyrobit až 90 plechovek a nová plechovka s vysokým podílem recyklátu se zpět do prodejních regálů dostane za méně než 60 dnů. Díky recyklaci lze navíc dosáhnout výrazných úspor energie, konkrétně až 95%.
Trend výroby nápojových plechovek v ČR setrvale roste, když v roce 2022 jich bylo vyrobeno pro 428 miliónů litrů nápojů.
V závěrečné prezentaci dne shrnul výkup, úpravu a recyklaci kovových odpadů Jaroslav Hanke ze Sběrných surovin Uherské Hradiště. Část své prezentace věnoval výkupním cenám kovového odpadu, které závisí především na kvalitě vytříděné suroviny a můžou se proměňovat také v čase. Vysvětlil, že vykoupené kovy se ve výkupnách upravují na druhotnou surovinu, nejčastěji dle požadavků odběratelů, kteří požadují materiál čistý bez nežádoucích nečistot.
Čtvrteční program byl zahájen velmi aktuálním tématem, a sice Udržitelný rozvoj obecních rozpočtů na odpadové hospodářství.
Inflace, rostoucí skládkovací poplatek i zpřísňující se požadavky na kvalitu odpadového hospodářství rychle zvyšují náklady obcí na odpady. Řečníci Barbora Fürstová ze Sdružení místních samospráv ČR, Olga Dočkalová ze Svazu měst a obcí ČR a Martina Filipová z EKO-KOMu se ve společné diskusi pokusili nabídnout systémová řešení, která naopak mohou přinést úspory.
Dalším zajímavým tématem byly multikomoditními sběry a jak se s nimi vypořádat?
Sběr několika komodit dohromady není v obecních systémech žádnou novinkou. Při jeho zavádění je ovšem potřeba promyslet řadu detailů, aby nepřinášel více starostí než užitku.
Stanislav Jati z Technických služeb Jeseník představil systém multikomoditního sběru odpadů v oblasti ORP Jeseník. Samostatné kontejnery na kovy zde využívali do konce roku 2007. Ale v kontejnerech se vyskytovalo velké množství nežádoucích příměsí a samostatný sběr se ukazoval jako neekonomický. Od roku 2008 začali proto kovy sbírat společně s papírem do modrých kontejnerů. Tuto změnu doprovázela samozřejmě informační kampaň. Tu označil Jati za velmi důležitou. Od roku 2017 pak zavedli sběr kovů společně s nápojovými kartony do žlutých kontejnerů s plasty. Změnu opět doprovodila informační kampaň. Kovy jsou na lince dotříděny pomocí magnetického separátoru. Hliníkové nápojové obaly a nápojové kartony jsou dotříďovány ručně. Roční průměrné množství odpadu z obcí v tomto regionu je: 43 tun kovů, 7,5 tuny hliníkových plechovek, 18 tun nápojových kartonů a 800 tun plastů.
Jitka Lochovská z Inisoftu představila posluchačům multikomoditu z pohledu její evidence. Ta vychází především z platné legislativy – zákonu o odpadech a prováděcích vyhlášek. Jak upozornila, multikomodita nemá přesně specifikovanou evidenci, proto se vychází z obecních systémů a lze ji nastavit obecně platnou vyhláškou. Evidenci je nutné vést samostatně pro každý druh odpadu.
Představila originální návrh řešení společnosti Inisoft pro evidenci odpadů soustřeďovaných na základě povolení k upuštění od odděleného soustřeďování odpadů.
Na předešlé příspěvky navázala panelová diskuze o budoucnosti multikomoditního sběru tříděných odpadů, které byli účastni Stanislav Jati z Technických služeb Jeseník, Jitka Lochovská z Inisoftu, Petr Pichler z EKO-KOMu a Martin Vaněček z brněnského Magistrátu. Shodli se na tom, že vzhledem k tomu, jak přibývá tříděných komodit a prostorové kapacity v obcích jsou často omezené, budeme se s multikomoditní sběry setkávat pravděpodobně ještě častěji.
Poslední tematický blok konference Odpady a obce 2023 by věnován novým partnerstvím obcí a průmyslu v rámci sběru odpadů.
Tabákové výrobky se nově zařadí po bok obalů, elektroniky, pneumatik a dalších produktů, jejichž výrobci spolupracují s obcemi při zpětném odběru svých výrobků. Rozšíří jejich řady v budoucnu také výrobci oděvů?
Martina Vrbová z akciové společnosti Nevajgluj představila nový kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky. Systém vznikl na základě implementace směrnice EU 2019/904. Založily ho čtyři největší tabákové firmy a bude plnit povinnosti výrobců plynoucí z výše uvedené směrnice. Nyní čekají na udělení licence, ale do tří let má kolektivní systém uzavřít smlouvu s 90 % obcí ČR. Výrobci vybraných tabákových výrobků mají na základě smlouvy povinnost hradit obcím náklady na úklid a sběr těchto vybraných výrobků.
Tomáš Tykva z Asociace recyklace použitého textilu vysvětlil přínosy sběru a využití použitého textilu. Důvodem pro recyklaci textilu jsou mimo jiné rostoucí cena a klesající dostupnost primárních surovin pro textilní průmysl. Roste poptávka po typech použitého textilu, které ještě před několika lety byly neobchodovatelné. Navíc jsou rozvíjeny nové recyklační technologie.
Kamil Hallak v poslední prezentaci druhého konferenčního dne představil společnost ETCIMEX, která se zabývá tříděním a velkoobchodním prodejem oblečení. Jejich činností se snaží dávat oblečení „druhý život“ a zamezit tak jeho zbytečnému předčasnému znehodnocení.
