Emisní povolenky jsou téma, které již několik let hýbe ekonomikou členských zemí EU. Od letošního října již začíná období, kdy importéři do EU budou muset doložit, za jakých emisních nákladů vyrábějí dovážené komodity, jako jsou železo, ocel, hliník, cement, hnojiva nebo elektřina. Následně od ledna 2026 začnou dovozci platit tzv. uhlíkové clo.
Jaké jsou důvody tohoto kroku? Jde o pokus umožnit se „zelenou tváří“ dovézt tyto komodity ze zemí mimo EU, protože evropské kapacity budou výrazně redukovány díky emisním povolenkám. Podle Evropské komise tato opatření povedou k dosažení klimatických cílů.
V této situaci je nutné si uvědomit, že pokud mají emisní povolenky ekologizovat evropský průmysl (v tomto případě snížit emise skleníkových plynů na jednotku produkce), nezredukuje se reálná spotřeba surovin a energie. Pouze se tyto komodity přivezou z jiných zemí, převážně z Asie, kde klimatické cíle nepatří mezi priority. Tzn. pokud budeme uvažovat globálně, i když země EU částečně zredukují emise CO2, v globálním měřítku se nezmění nic, protože produkce evropských emisí bude pouze přesunuta do dalších zemí mimo EU. Pokud by evropské klimatické cíle měly mít reálný efekt, pak je nutné vyžadovat i od zemí importujících do EU stejné či podobné klimatické cíle. Tato nová strategie EU může také výrazně zlikvidovat evropské výrobní kapacity.
RNDr. Miloš Kužvart, výkonný ředitel ČAObH
