Ministerstvo životního prostředí zveřejnilo svůj záměr do konce roku 2023 připravit zákon, který za stát, nikoli za jednotlivé podniky či municipality bude garantovat splnění evropských cílů v oblasti nakládání s obalovými odpady (dále PPWR). Jeho platnost bude patrně od roku 2025.
Jde o velmi složitý úkol, kdy půjde o definování ze strany MŽP ČR kompetencí operátora systému povinného zálohování, definování základních parametrů sběrné sítě, výše záloh, co bude s nevrácenými zálohami. Vše se děje za současné situace nezvládnuté inflace, vysokých cen energií a materiálových vstupů a zdražování základních životních potřeb obyvatel.
Tato problematika nenabízí jednoduchá, obecně přijímaná řešení. Promítnutí nákladů systému do cen pro konečné spotřebitele je stále otázkou. Co je však již nyní jité je, že do současného nejefektivnějšího evropského národního systému separovaného sběru odpadů v ČR přicházíme se zásadní změnou, která tento dekády kultivovaný systém může ohrozit.
A právě Evropský rozměr problému, zda povinně zálohovat či ne je klíčový. Podle aktuálního plánu práce Evropského parlamentu by v říjnu t. r. mělo na plénu proběhnout hlasování o pozměňovacích návrzích do PPWR, a tam již figurují čísla, která v ČR zvládneme BEZ povinného zálohování.
V pozměňovacích návrzích v EP se totiž k PPWR objevily i návrhy na snížení limitu pro zavedení povinného zálohování, a to z 90 % sběru na 85 % sběru. Pokud by toto ČR splnila (nyní máme okolo 82 %), pak by nebylo nutné současnou náročnou ekonomickou situaci ČR zatěžovat náklady na zavedení povinného zálohování. Bude vhodné počkat, jak bude vypadat finální schválená podoba PPWR. Další zásadní změny mohou být díky (také na evropské úrovni) nyní prováděné revizi směrnice o odpadech, která by měla být představena EK zhruba začátkem podzimu.
Ale mějme na paměti i vývoj i za „humny Evropy“ -jde o zprávu, publikovanou v časopise Journal of Hazardous Materials Advance,která jasně popisuje další rizika materiálové recyklace plastů vzhledem k únikům mikroplastů do životního prostředí. Oč jde:
Výzkumníci ze Skotska a Kanady sbírali a testovali vzorky vody v recyklačním závodě.
Zjistili, že voda, která se používá k čištění plastů je po použití plná toxických mikroplastů. Když se plastová láhev umyje, dalším krokem v procesu recyklace je její rozdrcení a roztavení na pelety, které se pak přetvoří na nové plasty. Problémem je, že při tomto procesu vzniká množství mikroplastů, které přetrvávají ve vodě a stékají do místní čističky odpadních vod.
Mnohé čistírny odpadních vod nejsou dostatečně vybaveny pro odfiltrování mikroplastů, veškerý tento skrytý mikroskopický odpad končí kontaminováním životního prostředí.
