Kateřina Kodadová v rozhovoru se Zbyňkem Kozlem, generálním ředitelem EKO-KOM
Klíčová témata:
SUP (Single-Use Plastics): Je směrnice k omezení či zákazu jednorázových plastů dobrým, koncepčním řešením?
Co je prioritou v ochraně životního prostředí? CO2 neutralita, nebo recyklace a cirkularita?
Jdou cíle, akční plány a politiky na ochranu životního prostředí proti sobě?
Jaká by měla být politika vůči plastovým obalům? Je řešení v LCA?
Zbyněk Kozel – citace:
„Ke všemu v ochraně životního prostředí bychom měli přistupovat optikou LCA. A když už to nedělají politici, měli bychom LCA používat alespoň na úrovni řízení procesů ve výrobních a odpadových firmách.“
„Směrnici SUP trochu nechápu. Onen původní záměr chránit životní prostředí před plastovým odpadem ve vodě má logiku, ale směrnice se obsahově posunula úplně jinam.“
„ČAObH pracuje na komplexním zhodnocení odpadového hospodářství pomocí metody LCA z hlediska ochrany klimatu.“
Zkrácený obsah rozhovoru:
Co je v ochraně životního prostředí prioritou? Je to uhlíková neutralita, nebo je to recyklace? Nebude to něco úplně jiného?
ZK – To je dost zajímavá otázka ale nevím, jestli na mě, protože to je otázka, kterou bychom měli pokládat autorům všech těch předpisů a akčních plánů. Již kdysi, kdy jsem se začal zabývat ochranou přírody, jsem narazil na LCA, analýzu životního cyklu. Tato metoda sleduje hlavní parametry dopadu na životní prostředí v celém životním cyklu, resp. v takovém rozsahu, jaký si zpracovatelé stanoví. Mezi sledovanými dopady je i spotřeba energie a produkce emisí CO2,
ale je tam mnoho dalších sledovaných parametrů.
A jak LCA pomůže rozhodnout, co je priorita?
ZK – Dostáváme se tady do neustálých sporů a já si myslím, že problém je v nastavení cílů, které navzájem nejsou provázané. Když si dáme jednou jako záměr ochranu klimatu a omezení produkce CO2, tak to neznamená, že musíme vždy za každou cenu upřednostnit omezení CO2,
ale při každé regulaci bychom měli udělat zhodnocení, co ta regulace udělá s produkcí CO2 a potom se zamyslet nad tím, jestli se nám to vyplatí. Mám ale někdy pocit, že jsme v Evropě v posledních letech legislativního úprku směrem k ochraně klimatu zapomněli na jednu věc, a to je sociální udržitelnost. Někdy se mluví o obalech, jak by měly vypadat nebo neměly vypadat z hlediska udržitelnosti, ale ty obaly také musí vyhovovat spotřebiteli. A teď nemám na mysli marketing, ale mám na mysli třeba člověka, kterému je 80 let, má artritidu a snaží se otevírat nějaký pro recyklaci dokonale optimalizovaný obal. Například má tak malé víčko, že ho nebude schopen otevřít, a pak se z něj stává vlastně sociálně neudržitelný obal.
Jak se díváš na právě projednávanou směrnici o omezení jednorázových plastů?
ZK – Já ji trochu nechápu. Bez plastů si moderní život asi těžko dokážeme představit. Plasty by se samozřejmě neměly dostávat volně do životního prostředí. Měli bychom s plastem umět správně naložit, tj. použiji plast a vytřídím ho. Následně si s ním někdo bezpečně poradí zpracuje, využije ho jako druhotnou surovinu. Původní záměr této směrnice byla ochrana životního prostředí před plastovými odpady končícími ve vodě. Nicméně, řekl bych, že ta směrnice se posunula někam úplně jinam, a nakonec těch plastových výrobků, na které se vztahuje, je relativně velmi málo. Jsou to vybrané hygienické produkty, kelímky a ona pověstná brčka, ale také obsahuje požadavky na nové specifické označování výrobků. V té směrnici najdete všechno možné, ale naopak v ní nenajdete, že uděláme něco s plastovým odpadem. Ve skutečnosti se totiž zabývá jenom velmi malou částí plastového odpadu, která tvoří tisíciny promile plastových výrobků. Vlastně z hlediska plastů a jejich interakce s životním prostředí nic moc neřeší, takže mi ta směrnice připadá jako deklarace, že by mělo být méně plastů v mořích.
..takže bys přistupoval k plastům optikou LCA?
ZK – Ke všemu v životním prostředí bychom měli přistupovat optikou LCA, protože cokoliv děláme, má nějaké dopady na životní prostředí. A jestliže chceme o něčem rozhodnout, že takhle by to bylo pro životní prostředí lepší, tak bychom měli mít spočítáno, jaké ty dopady na životní prostředí skutečně jsou a porovnávat varianty. K tomu byla LCA vyvinuta a je smutné, že není moc používána. A když už to nedělá politická garnitura, tak bychom měli LCA používat alespoň na úrovni normálního řízení procesů, tzn. metoda LCA by měla být zajímavá pro každou odpadářskou firmu, měla by být zajímavá pro výrobce atd. Například v činnosti asociace (ČAObH) se LCA jednoznačně objevuje v plánu projektu, kterým je komplexní zhodnocení odpadového hospodářství v České republice z hlediska ochrany klimatu.
Co by mělo být cílem v politice vůči plastovým obalům?
ZK – To je náročná otázka. Rozhodně by nemělo být cílem dávat vůz před koně. My máme dneska před sebou ještě dlouhou cestu k tomu, abychom mohli říct o všech plastových obalech, že byly po skončení jejich životního cyklu alespoň využity, tedy neskládkovány. Začalo se s tím v ČR vlastně až minulý rok, kdy bylo rozhodnuto, že využitelné nebo recyklovatelné odpady nesmí být skládkovány. Z hlediska legislativy je pořád tím prioritním cílem dostat obaly z domácností do kontrolovatelného toku plastového odpadu, kde si s ním může odpadový systém poradit tak, aby byl využit. To je dnešní cíl, do budoucna samozřejmě můžeme chtít, aby více a více odpadu bylo recyklováno, ale to souvisí s tím, jak se bude vyvíjet karbonový mix energie, a také její cena. A pak můžeme teprve přemýšlet nad tím, že bychom chtěli velmi kvalitní recyklaci, která má materiálové výstupy na úrovni primárního materiálu.
Podcast najdete v obvyklých podcastových aplikacích, například na Spotify nebo Google Podcasts,
nebo na youtube kanálu ČAObH
