Oběhové hospodářství šetří primární zdroje, předchází odpadům a znovu je využívá. Jedním z hlavních řečníků na konferenci Předcházení vzniku odpadů a lídrů ČAObH Zdeněk Horsák zná dobré příklady z praxe českého průmyslu, ale i bariéry, které brání k širší implementaci principů oběhového hospodářství.
Česká asociace oběhového hospodářství sdružuje příklady dobré praxe v oblasti oběhového hospodářství, které klade důraz na šetření primární zdrojů při výrobě, snižování množství odpadů a jejich opětovné použití. O jaké příklady se jedná?
Naším cílem bylo od počátku pomoci principům oběhového hospodářství do praxe. Usilujeme o to především třemi způsoby: Vyzdvihujeme „pionýrské“ projekty z průmyslových podniků a obcí, kde jsou napřed a předbíhají pozitivním způsobem právní rámec a další regulace tím, že se chovají „oběhově“ na základě svých firemních strategií udržitelnosti a pochopily hodnotu surovin, které nemůžeme donekonečna čerpat z přírodních zdrojů a do Evropy dovážených surovin, ale maximálně využít stávající nebo alternativní zdroje, třeba i odpady. Takovým příkladem jsou jen z oblasti nakládání s odpady projekty ŠKODA AUTO, LJNDE Vítkovice, Seco GROUP, SUEZ, LEGO, Nitto Denko Czech, Nestlé a z obcí například Sokolnice, ale celá řada dalších.
Druhým způsobem je podpora legislativních kroků, které by přirozený přechod k oběhovému hospodářství umožnily. A základem je postupné zvyšování poplatků pro ukládání odpadů na skládku. Skládkování je podle všeobecně akceptované evropské hierarchie nakládání s odpady nejhorším způsobem nakládání s odpady, na opačném konci pyramidy oproti předcházení vzniku odpadů. Na skládku by mělo jít skutečně jen zbytkové množství odpadů, které nelze již jinak využít. Bohužel teď končí na skládkách často i odpady z tříděného odpadu.
Z dostupných statistik jen necelá třetina žlutého kontejneru na plasty se dočká finálního využití, kdy je plast zapracován do výrobku, který je konkurenceschopný. Kdo viděl skládku komunálního odpadu, dá mi za pravdu. Důvod je ten, že vysypat odpad na skládku je při stávající výši zákonem stanovených poplatků nejlevnější způsob, jak s odpady naložit. A to je samozřejmě špatně. A konečně jako třetí způsob, jak podporovat oběhové hospodářství, jsme založili nadační fond s názvem Technologie pro 21. století, jehož smyslem je podporovat projekty v oběhovém hospodářství.
Kde vidíte největší bariéry na přechod na oběhové hospodářství v ČR, potažmo v EU?
V rámci příprav na kurz oběhového hospodářství, který realizujeme společně s VŠCHT Praha a o který je velký zájem, náš tým specialistů realizoval analýzu největších překážek pro úspěšnou integraci oběhového hospodářství do praxe. Ve výsledku jsme identifikovali v globálním měřítku tyto základní bariéry:
- levné zdroje surovin– značné množství surovin se dobývá a dováží z rozvojových zemí s levnou pracovní sílou a ze zemí, které nemají téměř žádné environmentální standardy; do ceny neobnovitelné suroviny není započítán žádný nebo jen velmi nízký poplatek ze následnou rekultivaci či obnovu;
- dostupnost surovin – v současné době zatím značné zdroje primárních surovin, levná doprava;
- zisky z koncových technologií na odpady – s výjimkou několika vyspělých zemí plynou zásadní zisky pro operátory odpadů z prostého skládkování nebo ukládání odpadů na povrchu terénu, ziskovost těchto jednoduchých technologií je v rozmezí 30 – 70 % (v ČR se odhaduje zisk mezi 2,5 – 3 miliardami Kč);
- podvodná spolupráce firem – převoz odpadů mezi jednotlivými zeměmi s částečnou nebo naprostou absencí příslušné legislativy, zneškodňování odpadů v mořích, využívání neověřených technologií;
- rozdílné zpoplatnění odpadů – převoz odpadů s nižšími poplatky za skládkování, překategorizace odpadů, podvodné vykazování recyklačních kvót;
- rozdílné fiskální nástroje – zákonné poplatky za skládkování a spalování odpadů, podpora malých a středních podniků, celní a dovozní bariéry, odlišné DPH, zelené nakupování;
- zažitá praxe – odlišné priority a absence znalostí vrcholového managementu firem, tlak na zvyšování okamžité a krátkodobé ziskovosti, provozní „slepota“, všeobecně nízká úroveň vzdělání v oblasti oběhového hospodářství;
- blahobyt – malá ochota obyvatel vyspělých zemí ke snížení své životní úrovně, touha obyvatel s nižší životní úrovní dosáhnout na technické novinky a nové zboží, zvyšování celosvětové populace.
Čína oznámila významné omezení importu odpadu – nemůže tato restrikce pomoci EU při přechodu na OH?
Tento „čínský“ zákaz vnímám jako velmi důležitý podnět a také pochopitelný krok ze strany Číny. V ČR nepředpokládám tak velký primární dopad, v tomto ohledu jsme na tom totiž lépe než západoevropské státy, kde byl podíl vývozu do Číny vyšší. Pro nás je to jasný signál, že musíme hledat řešení pro méně kvalitní plastový odpad. V otázce prevence se zaměřit na ecodesign – tedy nevyrábět komposity, ale pokud možno výrobky z jednoho druhu plastu. Dále musíme podpořit výrobu produktů ze směsných odpadních plastů. A rozhodně se do třetice zaměřit na zvýšení efektivity třídění komunálního odpadu, kde musí sehrát hlavní roli systém EKO-KOM. Je možné, že v mezidobí, než se zlepší čistota tříděných odpadů a výrobků z plastu a obalů, bude na přechodnou dobu nezbytné zaměřit se na energetické využití těchto materiálově nevyužitelných odpadů a přetvořit je na alternativní palivo v podobě certifikovaných výrobků. Hovoříme zde o čistě alternativním palivu, nikoli o kvazi úpravě odpadů prostřednictvím mechanicko-biologické úpravy. Zároveň je třeba počítat se snížením cen za výkup druhotných surovin na přechodnou dobu.
Česká republika má před sebou výzvy plynoucí především z platného zákazu skládkování v roce 2024 a z evropské legislativy (balíček návrhů norem k oběhovému hospodářství). Jak hodnotíte tyto cíle? Je podle Vás rok 2024 ještě reálný, když nemáme platný nový zákon o odpadech, který by odklonil odpady ze skládek?
Kampaň skládkařské lobby je založena na lichém a populistickém argumentu, že vyšší poplatek za skládkování výrazně negativně dopadne na české rodiny. Jde o trik, kdy je v kalkulacích započítána i částka za svoz odpadu, která však se skládkováním nemá nic společného. Poplatek za skládkování je v České republice extrémně nízký i v evropském kontextu. Zatímco průměr EU je na hranici 60 eur za tunu odpadu, u nás je poplatek ve výši 18,5 eur za tunu. Proto stále podporujeme tento první motivační krok – postupné zvyšování poplatku za uložení odpadu na skládky. Postupné proto, abychom měli čas na vybudování alternativních recyklačních technologií a další infrastruktury. V současné době je mnoho investorů, kteří jsou připraveni začít stavět alternativy ke skládkám. Pokud nová vláda a nový parlament pochopí tuto příležitost pro transformaci českého odpadového hospodářství, ale zejména zvýšení surovinové bezpečnosti země, tak je rok 2024 stále velmi reálný.
