Nařízení o obalech a obalových odpadech prošlo korekcí právníků-lingvistů před finálním potvrzením Evropského parlamentu. Po analýze výsledných jazykových oprav došlo ale ke změnám i věcného obsahu, které jsou nad rámec obvyklé procedury.
V dubnu letošního roku potvrdil Evropský parlament (EP) předběžnou dohodu znění nového Nařízení o obalech a obalových odpadech (Packaging and Packaging Waste Regulation – PPWR), poté následovaly jazykové korekce právníků-lingvistů. Výsledná verze PPWR by měla být potvrzena na plénu EP za měsíc, následně by měla projít potvrzením Rady.
Proces korekce slouží výhradně k odstranění jazykových nepřesností a překlepů. Ve výsledném znění PPWR došlo ovšem ke změnám, které mají podstatný vliv na obsah a smysl Nařízení.
Zástupci českého průmyslu upozornili Ministerstvo životního prostředí ČR a Úřad vlády ČR zejména na tyto problémové upravené textace:
- Změna definice „producer“, která se z formy „‘producer’ means ANY manufacturer, importer or distributor, ….“ mění na formu „‘producer’ means THE manufacturer, importer or distributor, ….“. Zatímco původní forma odpovídala myšlence, že odpovědný za vlastnosti obalu, ale i nakládání s odpadem nebo reuse je KAŽDÝ v distribučním řetězu, protože každý je ‚producer‘, nová forma věcně znamená, že JEDEN z článků řetězu, protože některý z nich je ‚producer‘, aniž by bylo definováno, který článek to přesně je. Původní forma by odpovídala legislativnímu pojetí českého zákona o obalech. Nová forma fakticky vyžaduje zákon upravit tak, aby se dodatečně definovalo, který článek řetězu to je, případně který článek je odpovědný, za kterou povinnost vzešlou z PPWR. Nejde tedy o pouhou jazykovou úpravu, ale o věcnou změnu definice.
- V článku 3 přibyla nová definice odstavec 11:“making available on the territory of the Member State” means any supply of packaging for distribution, consumption or use on the territory of the Member State in the course of a commercial activity, whether in return for payment or free of charge; Tato definice, která nahrazuje původní definici „placed to market of the Member State“ může být dost problémová, protože fakticky zahrnuje jakýkoli obal, který se dostane na území státu i při pouhém tranzitu. Nová definice se pak v textu nařízení používá všude, kde původně bylo „placed to market of the Member State“. Pak ovšem platí příklad, že kamion s baleným zbožím projíždějící z Polska do Rakouska užívá obaly na území ČR pro ochranu zboží v rámci komerční aktivity, což činí ČR odpovědnou za tyto obaly, i když nejsou určeny pro český trh.
Asi není třeba prokazovat, že přidání úplně nové definice a její použití na mnoha místech textu s nejasným dopadem není jazyková úprava. Konkrétní dopady na ČR a výrobce je nutné analyzovat, ale mohou být v některých situacích překvapivé.
- V celém textu na mnoha místech došlo k záměně slova consumer za end-user či naopak. Dopady těchto změn jsou věcné, protože jinak definují rozsahy povinností. Záměn je mnoho a vyžadují podrobnou analýzu dopadu, která může být velmi zásadní. Příkladem s poměrně zásadním ekonomickým dopadem je úprava v článku 47 (původně 42), kde je v odstavci 3 bod b) uvedeno: (b) the measures put in place or paid for by the producer or producer responsibility organisation are sufficient to allow for the return and waste management of all packaging waste in accordance with Article 48(1) and (3) and Article 50, free of charge for end users, with a frequency proportionate to the area and volume of packaging waste covered with regard to the quantity and types of packaging or packaged products made available for the first time on the territory of a Member State by that producer or producers on whose behalf the producer responsibility organisation acts; V původním textu, se právo, aby bylo možné vrátit veškerý obalový odpad zdarma vztahovalo pouze na spotřebitele „consumer“ zatímco nový text toto právo dává konečnému uživateli „end-user“. Tím se fakticky veškeré náklady spojené s obalovými odpady z živností přenášejí na výrobce zboží, potažmo Autorizované obalové společnosti (AOS). To znamená, že každý živnostník bude mít právo zdarma odložit obalový odpad na nějaké místo určené AOS, a tato místa by musela být dostupná stejně, jako ta určená spotřebitelům. V reálné praxi by to znamenalo bez omezení zpřístupnit obecní sběrné dvory, a také sběrnou síť k využití živnostníkům zdarma. Náklady by pochopitelně hradila obcím AOS, ale obecní sběrná síť by se musela kapacitně rozšířit o kapacitou potřebnou pro živnostenský odpad, tedy o desítky procent. Je přitom otázkou, zda takto sebraný odpad by potom měl být evidován jako komunální odpad (skupina 20) nebo živnostenský odpad (skupina 15). Ani toto není jazyková úprava, ale přímá změna vztahu výrobce a konečného uživatele se zásadním ekonomickým i logistickým dopadem. Plyne z ní povinnost EPR systému (rozšířená odpovědnost výrobce) zřídit sběrná místa pro živnostníky nebo uhradit náklady živnostníka s odvozem obalového odpadu. Jen pro dokreslení, co by to znamenalo v kombinaci se zavedením definice „making available on the territory of Member State“. Pokud v ČR operuje logistické centrum, které přijímá zboží z Polska, provede jeho překládku spojenou s přebalením a odešle ho do Rakouska, pak nakládání s přitom vzniklým odpadem má uhradit česká AOS.
Zástupci odpadového průmyslu dodávají: „Je evidentní, že v dosavadním procesu od posledního demokratického hlasování nedošlo pouze k jazykovým změnám, ale i k zásadně věcným změnám. Podle našeho názoru by Česká republika jednoznačně měla trvat na tom, že nový text musí být znovu projednán v celém demokratickém procesu. K textu nařízení existují i další oprávněné zásadní připomínky, které na vedení Evropské komise posílají odborné i municipální svazy z jednotlivých členských států (např. zde https://www.obaly21.cz/nemecke-asociace-pozaduji-upravu-narizeni-o-obalech). Dle našeho názoru by měly být nové skutečnosti, stejně jako aktuální text nařízení PPWR, opět předmětem procesu stanovení Rámcové pozice za Českou republiku. Text by měly posoudit obě komory českého parlamentu.“
Zástupci průmyslu poukazují i na skutečnost, že pokud se bude schválené nařízení PPWR věcně lišit od textu odsouhlasené Radou a EP, může být platnost celého nařízení či jeho částí zpochybněna před Evropským soudem.
K další opravě PPWR se na konci srpna vyjádřilo deset zástupců českého průmyslu, obchodu či municipalit ve svém dopise odeslaný institucím EU. Signatáři jsou Svaz měst a obcí ČR, Sdružení místních samospráv ČR, Hospodářská komora ČR, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR, Unie zaměstnavatelských svazů ČR, Sdružení komunálních služeb ČR, Česká asociace odpadového hospodářství, Spolek veřejně prospěšných služeb a Česká asociace oběhového hospodářství.
Předmětem žádosti o opravu v rámci procesu Corrigenda je zachování platných výjimek pro cíle recyklace obalových materiálů podle čl. 6 odst. 1 Směrnice o obalech a obalových odpadech. Členské státy EU si sjednali zákonné výjimky podle přísných pravidel a ty jsou ukotveny v jejich národních legislativách. V českém Zákoně o obalech tak máme platnou výjimku pro recyklaci hliníkových obalových odpadů, kdy nejpozději od roku 2035 budeme již plnit cíle v maximální povinné míře 60 %. Podle tohoto stále platného zákonného ustanovení jsou proto realizovány a připraveny investice s výhledem do roku 2035.
Signatáři ve svém dopise mimo jiné uvádějí: „Přestože aktuálně připravované nařízení PPWR převzalo citované ustanovení Směrnice i stanovené cíle, je třeba v PPWR explicitně uvést také související zákonné výjimky, které jsou schváleny a aplikovány v legislativách členských států. Předpokládáme proto, že nezohlednění aktuálně platných výjimek pro jednotlivé členské země je chybou legislativního procesu, kterou je ovšem nutné napravit v rámci procesu Corrigenda.“
(zdroj: obaly21.cz)
