Každý politik by se měl zajímat o zpětnou vazbu svého konání. Pevně věřím, že Ministerstvo životního prostředí, které nyní vyhodnocuje připomínkové řízení novely zákona o obalech s cílem zavést v České republice povinné zálohování PET lahví a plechovek, zváží nutné úpravy svého návrhu.
Dochází k paradoxu: těmi, kteří odmítají zavedení POVINNÉHO zálohování jsou další ministerstva, řada asociací, celá municipální sféra, zaměstnavatelské svazy.
Složitý, drahý a reálně nepotřebný. To je navrhovaný systém povinného zálohování, navíc na principech z minulého století, jež povede k přenášení mnohamiliardových nákladů tohoto systému na konečné spotřebitele. Za současné hospodářské situace České republiky je tento návrh nepochopitelný a sociálně nezodpovědný.
Reálným cílem zastánců povinného zálohování je získání monopolního přístupu nápojářských firem k velmi žádané druhotné surovině – PET, která dle současných cen má ročně hodnotu zhruba půl miliardy korun.
Příčinou této krkolomné snahy tedy není ani vyhovění zájmu občanů (ti to vše totiž nakonec zaplatí), ani tolik proklamovaný cíl snížit znečištění přírody odhazovanými PET lahvemi, ani realizace komplikovaného projektu „Bottle to Bottle“ (z použité láhve do nové láhve), ale jedině a pouze ta půl miliarda hodnotné suroviny ročně.
Jak prosté, milý Watsone…
Česká asociace oběhového hospodářství, Miloš Kužvart
