Rozhovor výkonného ředitele ČAObH RNDr. Miloše Kužvarta v časopise Průmyslová ekologie.
Evropa chce šetřit zdroje, regulace jdou vstříc cirkularitě, byť ne vždy je to pravidlem, nicméně chceme mít hospodaření oběhové. Páteří oběhového hospodářství je logicky průmysl, ten se ale ztrácí. Přispívá k odsunu průmyslu z Evropy i cirkulární legislativa? Pokud ano, jak?
Páteří oběhového hospodářství je logicky průmysl, který se s nastoleným trendem potýká více či méně úspěšně. Česká asociace oběhového hospodářství (ČAObH) hovoří o potřebě surovinové a energetické bezpečnosti.
Co to znamená a jak vidí situaci průmyslu v tomto kontextu výkonný ředitel České asociace oběhového hospodářství Miloš Kužvart?
V první řadě je třeba uvést, že zatím nemáme verifikovaná data, která by vypovídala o nějakém exodu evropského průmyslu. Co ale nezpochybňuji, je to, že zpočátku jasná a legitimní myšlenka napřít síly na ochranu klimatu a přírodních zdrojů se během své realizace „ztratila v překladu“ do různých nařízení, často protichůdných, takže se z původní příležitosti zásadně inovovat a transformovat lineárně zaměřenou ekonomiku na cirkulární a udržitelnou stává břemeno. Evropa chce šetřit zdroje a regulace jdou vstříc cirkularitě, byť ne vždy je to pravidlem. Příkladem protichůdných opatření je 22 izolovaných cílů v oblasti mechanické recyklace, které jdou často proti sobě navzájem z hlediska dostupnosti vstupů (odpadů) i v otázce emisí.
To, co je pro evropský průmysl aktuálně určující, jsou snahy EK o ochranu klimatu a snižování emisí skleníkových plynů. A cirkularita s ochranou klimatu těsně souvisí.
Jen bych chtěl mé níže uvedené úvahy, pro někoho možná od bývalého ministra životního prostředí nečekané, zarámovat do kontextu posledních tří dekád. Když jsem před 25 lety měl odpovědnost za přijímání moderní legislativy životního prostředí budoucí členské země EU, byly impulsy z EU pozitivní, po etapě úspěšného odsíření (1991 – 1998) vedly k dalším inovacím, k modernizaci průmyslu v České republice. Avšak posledních několik let je velmi, velmi odlišných. Situaci samozřejmě vyhrotil konflikt na Ukrajině a radikální změna v dostupnosti dosud samozřejmých zdrojů energie a surovin a dalších fatálních nových momentech, jako je například nedostatek kvalifikované pracovní síly.
Výkřik: „Točíme se v kruhu, ovšem ne v tom správném, cirkulárním, ale spíše bludném.“
Uveďme si to na příkladu jednoho z našich kolektivních členů, Ocelářské unie. Oceláři u nás i jinde v EU v rámci svých dekarbonizačních snah budou podle prognóz patrně již brzy čelit situaci, kdy nebudou mít k dispozici dostatek ocelového šrotu, který je však k razantnímu snížení emisí z hutí potřeba. Evropská unie sice uvaluje na průmysl poplatky za emise skleníkových plynů, ale už nezabraňuje tomu, aby byl kovový šrot vyvážen mimo hranice EU, odkud jej potom ocelářský průmysl musí zpětně dovážet za dalších nákladů a emisí. Vývoz šrotu z EU přitom posledních několika letech rapidně narůstal. Točíme se v kruhu, ovšem ne v tom správném, cirkulárním, ale spíše bludném.
Od chvíle, kdy vznikly původní evropské cíle pro recyklaci a ochranu klimatu, nedošlo k zásadní revizi. Okolní státy ale zareagovaly na energetickou krizi pružnější administrativou. Ne tak ČR, potřebné úpravy a zjednodušení administrativních podmínek, abychom postavili rychleji další, hlavně energetickou infrastrukturu, jsme se nedočkali. Proces je tak nadále neúměrně zdlouhavý.
Snižování emisí je záměr na první pohled správný. V případě přílišného tlaku a rostoucích nároků ale může přinést přesný opak: výroba oceli, cementu, keramiky atd. se přesune mimo země EU, kde na jednotku produkce jsou emise skleníkových plynů mnohem vyšší, a to často násobně. Přitom tato zahraniční produkce, například oceli, používané ve stavebnictví bývá mnohdy nižší kvality. Vedlejší efekty ve smyslu nezaměstnanosti a ohrožení sociálního smíru jsou bohužel nasnadě, což může vést v době rostoucího vlivu populistických a extrémistických stran ke katastrofě.
Pokud se Vás tedy zeptám jako nedávného vrcholného politika, dá se říci, že za deindustrializaci Evropy je zodpovědná politika EU?
Opět se vymezím vůči výrazu deindustrializace, to je myslím předčasné konstatování, i když jako následek dosavadní neřešené situace může nastat. Každopádně evropská politika zasahuje průmysl například tím, že původní záměry procentních změn míry recyklace či míry snížení emisí skleníkových plynů jsou bez dopadových studií zvyšovány, mohlo by se zdát ad hoc, jako by se zástupci Evropské komise a Evropského parlamentu předháněli, kdo navrhne ještě přísnější cíl.
Výkřik: „…jako by se zástupci Evropské komise a Evropského parlamentu předháněli, kdo navrhne ještě přísnější cíl.“
Je reálné tento trend zastavit?
ČAObH je apolitické uskupení, naší úlohou je přinášet argumenty a zkušenosti našich členů, zástupců průmyslu a organizací, které spojuje zájem o cirkularitu a rozumné nakládání se surovinami a zdroji energie ve prospěch životního prostředí. V tomto směru se snažíme apelovat argumentačně, jak na úrovni ČR, tak na úrovni evropské prostřednictvím členství v organizaci FEAD, a zapojujeme se aktivně do připomínkování důležitých dokumentů, aktuálně například novely evropské směrnice o odpadech, která ovlivní například nakládání s bio či gastro odpady a odpadním textilem, což bude mít také dopady jak na emise, tak cirkularitu v navázných odvětvích.
Jako občané máme možnost příští jaro zodpovědně zvolit nový Evropský parlament a zajímat se o jeho činnost, ne pouze kritizovat a nadávat, co k nám přichází z Evropy. Ptejme se, proč ten či onen zákonodárce například svým hlasem pomohl přijetí tolik diskutované regulace EURO 7 pro emise osobních a užitkových vozidel, která je mimochodem dalším příkladem toho, jak se přijímají v EU další přísnější opatření, aniž bychom znali dopady těch předchozích, v tomto případě EURO 6. Zde neobstojí výmluvy, že poslanec EP něco nevěděl. Tito naši zástupci v EU mají úžasné možnosti přísunu informací, zadávání rešerší a podobně.
Nikoli náhodou minulý měsíc lídři Svazu průmyslu a dopravy ČR a Hospodářské komory ČR varovali vládu ČR, že se staneme skanzenem, že nám schází vize a politická vůle tu vizi moderní země naplnit.
Cirkulární ekonomika byla a je o udržitelnosti ve smyslu ekologickém, sociálním i ekonomickém. ČAObH v rámci svých českých či evropských aktivit usiluje o to, aby se cirkularita ve svých všech třech pilířích stala realitou. Snažíme se o to ve velmi náročné době, kdy jsme všichni pod tlakem a priority jsou posunuté. Na to je třeba reagovat tak, aby stanovených cílů, byť v delším horizontu, měl vůbec kdo a pro koho dosahovat. Takovou reakcí by mohla být střízlivá a koordinovaná redefinice GREEN DEALU do podoby REAL DEALU, který stanoví reálné a vzájemně provázané cíle s vyhodnocením rizik v oblasti sociální a ekonomické namísto jejich dalšího navyšování.
Pozitivně vidím evropské iniciativy, jako je existence Fondu spravedlivé transformace a Modernizačního fondu, které by mohly technologickým změnám a inovacím, a tím i průmyslu a jeho transformaci do moderní podoby, pomoci. První výsledky jsou již vidět a další projekty se rozbíhají. Bohužel však vnímáme i stinnou stránku některých fondů, a tou jsou někdy zbytečně omezující podmínky, které pak mohou zablokovat slibné projekty. Jde například o zdlouhavý proces tzv. notifikací předložených projektů, probíhajících u Evropské komise.
Pavel Mohrmann
